Můj rok 1954

Detailní popis

Rok po smrti Stalina a Gottwalda, šest let po „Vítězném únoru“. Čtyřicet let po Sarajevu… Rok 1954 navenek působí nehybně, ale přece se něco děje. V ČSR vrcholí třetí vlna politických procesů, nálada ve společnosti se však mění. V obchodech je toho víc a ceny se snižují.

Větší volnost dostává lidová zábava. Plesy, šibřinky, veselice. Tančí se – skoro všude. Otevírají se parky kultury a oddechu. I na mezinárodní scéně jsou patrné známky uvolňování.

Co dalšího se tehdy dělo? Pojďte si to připomenout! Je to zvláštní rok. To přešlapování na místě musí někdy skončit, ale teď jako by nikdo nevěděl, jak z toho ven.

V Československu vrcholí třetí vlna politických procesů a noviny pořád píší v nejčistším „stylu 50. let“. Ale ve vzduchu je cítit změna. Některým to zatím nedochází. A jiní nechtějí čekat a zkoušejí, kam až to půjde. Daleko ne. Ale zpátky už také ne.

Praha má v té době přezdívku „komunistická Ženeva“. Podobně jako ta švýcarská je diplomatickou křižovatkou, centrem politické emigrace i místem schůzek tajných agentů. Sídlí tu mezinárodní organizace: Světová rada míru, Mezinárodní organizace novinářů, Mezinárodní svaz studentstva…

Na mezinárodní scéně jsou patrné známky uvolňování. Chruščovovské tání v Sovětském svazu přináší i úvahy o „mírové spolupráci zemí s různými systémy“. Také projevy československých stranických a vládních činitelů se nesou ve znamení větší smířlivosti.

Nálada ve společnosti se mění. V obchodech je toho přece jen víc a ceny se snižují. Větší volnost dostává „lidová zábava“. Plesy, šibřinky, veselice. Tančí se – skoro všude. Otevírají se parky kultury a oddechu. Lidé si v minulých letech užili svoje. Teď chtějí normálně žít. A na tom, co je normální, se ještě většina shodne.

V Československu se toho roku narodilo 269 769 dětí.

Formát knihy: 167 x 225 mm
očet stran: 248