Bordeaux, 1943, německá razie. Sidonie a její pětiletá dvojčata jsou zatčeni. Budou deportováni, protože mají černou pleť. Páchnoucí vlak plný úzkosti a strachu je po strastisplné pouti doveze do Osvětimi. Ihned po příjezdu odeberou vojáci Sidonii syna - musí mezi muže. Vzápětí poté jí zemře dcera a ji převezou do Ravensbrücku. Sidonie bojuje proti utrpení a ztrátě rozumu vzpomínkami na rodný Martinik. Děs a hrůza tábora v ní probouzí dávnou paměť zotročených afrických předků. Oni se přece bouřili, přežili staletí útlaku. Stvoří si vlastního boha Agenora a modlí se k němu, prosí ho o sílu a odvahu. Vždycky byla hrdá na to, že sama otroctví nikdy nezažila, a vzdoruje ze všech sil.